Děti o sobě na internetu prozradí vše a neuvědomují si důsledky, varují odborníci

Mladí lidé stále častěji poskytují citlivé osobní údaje do sociálních sítí a internetových fór, aniž by si uvědomovali, jaké to může mít důsledky.

„Osobní data dětí zveřejněná na internetu jsou často zneužita k nejrůznějším obchodním průzkumům. V horším případě si podle osobních dat děti na internetu vyhlídne nějaký pedofil,“ varoval komisař francouzského dozorového úřadu George de la Loyère.

„Ve Francii se snažíme formou různých reklam a akcí upozorňovat na možné důsledky zveřejnění osobních údajů na internetu,“ řekl komisař francouzského dozorového úřadu s tím, že mladí lidé často nepřikládají varováním dostatečnou pozornost. „I proto se snažíme osvětu o bezpečném chování na internetu zařadit do povinných školních osnov,“ dodal.

Mladí jsou poblázněni popularitou obyčejných lidí z nejrůznějších reality show.

„Mladí si často po vzoru nejrůznějších reality show myslí, že otevřený osobní život je pro ně nejjednodušší cestou, jak získat úspěch, zisk a popularitu. To je jeden z hlavních důvodů, proč se lidé nezdráhají prozradit na internetu prakticky cokoliv,“ řekla Hana Štěpánková, mluvčí českého dozorového úřadu.

Podle ní je možné děti zaujmout vhodně cílenými akcemi. „Ryba se nechytá na to, co chutná rybáři, ale na to, co chutná přímo jí. Proto je nutné oslovit cíleně každou věkovou kategorii zvlášť,“ dodala. Toho by chtěla Štěpánková docílit především různými hrami a soutěžemi.

Všichni odborníci se shodli, že v dnešní době již nestačí šířit osvětu o nebezpečích na internetu pouze mezi dětmi. Zaměřit se je podle nich nutné na rodiče i současnou legislativu.

Děti si chtějí na internetu najít nové kamarády

Podle statistiky agentury Cross Tab a společnosti Microsoft využívá 50 procent mladistvých internet k tomu, aby se seznámili s novými lidmi. Často ale ani nevědí, kdo na druhé straně sítě sedí.

Pouze 24 procent rodičů ví, že se jejich děti setkávají s lidmi, které poznaly na internetu. Ve chvíli, kdy se dítě má setkat s neznámou osobou z internetu, se přitom podle bezpečnostních odborníků vystavuje velkému riziku.

Seznam natočil video o nebezpečí na internetu

Jaké nebezpečí a nástrahy číhají na děti i dospělé na internetu? To vše je k vidění ve filmu pro kampaň Seznam se bezpečně. Unikátní projekt portálu Seznam.cz a jeho partnerů je založen na skutečných událostech, o kterých oběti ve snímku otevřeně hovoří.

Film varuje děti před nebezpečím na internetu.

V jednotlivých příbězích jsou ukázána rizika anonymního seznamování: příběh Andrey, která byla na schůzce naslepo znásilněna; nebo příběh malé Moniky, která si dopisovala s pedofilem. Co vše se může stát, pokud děti poskytnou své nahé fotografie, jaké to je být vydírán, a že jsou i případy, které bohužel končí tragicky.

Celý film je možné zhlédnout na stránkách www.seznamsebezpecne.cz , kde mohou lidé také nahlásit závadný obsah na internetu, nebo požádat odborníky o pomoc.

Rodičovské desatero bezpečnosti dětí na internetu

  1. 1.         Vyzvěte děti, aby si s vámi povídaly o tom, jak tráví čas na internetu. Bavte se na internetu společně s dětmi.
  2. 2.         Naučte děti věřit svým instinktům. Pokud je při pobytu on-line něco znepokojuje, měly by vám o tom říci.
  3. 3.         Jestliže děti navštěvují konverzační místnosti, používají programy zasílání rychlých zpráv (IM), videohry on-line nebo provádějí na internetu jiné činnosti vyžadující identifikaci uživatele pomocí přihlašovacího jména, pomozte jim toto jméno vybrat a přesvědčte se, že jméno neprozrazuje žádné osobní informace.
  4. 4.         Trvejte na tom, aby děti nikdy neposkytovaly svou adresu, telefonní číslo ani žádné jiné osobní informace, včetně toho, kam chodí do školy nebo kde si rády hrají.
  5. 5.         Naučte děti, že rozdíl mezi dobrým a špatným platí na internetu stejně jako v reálném životě.
  6. 6.         Ukažte dětem, jak mají respektovat ostatní uživatele on-line. Zajistěte, aby věděly, že pravidla slušného chování zůstávají stejná i při práci s počítačem.
  7. 7.         Zajistěte, aby děti respektovaly právo na vlastnictví ostatních v režimu on-line. Vysvětlete jim, že vytváření nelegálních kopií práce jiných lidí (hudby, videoher a dalších programů) je stejné jako krádež v obchodě.
  8. 8.         Informujte děti, že se nikdy nesmí setkávat s přáteli z internetu osobně. Vysvětlete jim, že nemusí být těmi, za které se vydávají.
  9. 9.         Poučte děti, že ne vše, co si přečtou nebo uvidí na internetu, je pravda. Vyzvěte je, aby se vás zeptaly, pokud si nejsou jisté.
  10. 10.       Kontrolujte činnost svých dětí on-line pomocí pokročilého internetového softwaru. Funkce rodičovské kontroly vám pomohou filtrovat škodlivý obsah, monitorovat weby navštěvované dětmi a zjišťovat, co na těchto webech dělají.

            Zdrojem tohoto článku je server Novinky.cz. Vřele doporučuji shlédnout výše zmíněné video. Velmi dobře zobrazuje nebezpečí vyskytující se v seznamování na internetu na příkladu skutečných příběhů mladých lidí. Holt internet není natolik bezpečný za jaký ho lidé běžně považují.

                                                                                              Lukáš Bílý

Čechy und Mähren (bez Čechů)

Bílá síla zatím nezvítězila. Naštěstí pro nás všechny. Přestože se sympatizanti nedávno zákonem rozpuštěné Dělnické strany a jim podobní ohánějí zájmem národa, nevědomky či vědomě nahrávají těm, kteří český národ nemilují.

„Kdyby dopadla druhá světová jinak (tj.líp), nebylo by u nás místo pro barevné“, domnívají se holohlaví. Mají pravdu, ale ne úplnou. Nebylo by u nás totiž místo ani pro ně. Jen to nechtějí vědět, případně odmítají uvěřit, že by je jejich milovaný Vůdce neměl rád.

Nefanděme si. Vůdci Třetí říše jsme my Češi nestáli za psí štěk. Území protektorátu Böhmen und Mähren převzal pod „ochranu“, ale s dlouhodobým setrváním českého národa na něm nepočítal ani ve snu. Jak pravil jeden z jeho nohsledů, viceprezident „našeho“ zemského úřadu Schwabe, „problém českého národa vyřešíme pořízením asi sedmi milionů rakví“. Jenže, jak se nežádoucího národa zbavit, když nad ním drželo Německo oficiálně před světem ochrannou ruku? Sám Hitler se problémem příliš nezabýval, jeho pohlaváři totiž vyvíjeli horečnou aktivitu a předháněli se s návrhy konečného řešení české otázky za něj. Zpočátku samozřejmě přísně tajnými.

Nebyli by to důslední Němci, kdyby od slov nepřešli rychle k činům. Jedním z prvních kroků bylo rozšiřování českých vojenských pásem. Desítky měst a vesnic v jejich okolí byly vysídleny a do „zemí nikoho“ posléze pod záminkou podpory armády nastěhováni Němci. Ale to byl teprve začátek. Poté přišel plán oddělit Čechy a Moravu „germánským mostem“. Ostrůvky osadníků se měly rozšiřovat v linii sever-jih natolik, až nakonec splynou. Nenápadně, ale nezadržitelně. A aby se náhodou to, co zbude z Moravy, nakonec nespaktovalo s odtrženým Slovenskem, podobnou německou linii bylo vhodné umístit i v moravsko-slovenském pohraničí.

Se zbylými Čechy (a Moravany) se to mělo mít následovně. Rozdělit do čtyř kategorií. Rasově vhodní (bílá barva kůže nestačí,je třeba vykazovat znaky té jediné správné rasy árijské) a správně smýšlící (tzn. Němcům slepě sloužící) obyvatelé se asimilují (čili rozpustí) v Říši. Stanou se tak z nich Němci se zavrženíhodnou minulostí, o které jistě sami rádi pomlčí. Druhá kategorie, obyvatelé rasově nevhodní, ale správně smýšlící, co s ní? Humánním způsobem zbavíme možnosti mít potomky a necháme je pracovat pro Říši. Jaká čest! Třetí kategorii tvořili obyvatelé nevhodní rasou i smýšlením, ti půjdou rovnou do očistné lázně osvětimské.

Problém byl pouze s kategorií čtvrtou, rasově vhodnou, avšak svým smýšlením nepřátelskou. V tom se názory našich ochránců lišily. „Pošleme je někam na východ“, napadlo jedny. „Jenže,“, namítali druzí, „až východ dobudeme, co pak s nimi? Povstanou proti nám,“ varovali druzí. Otázka zůstala otevřená, Němci ji alespoň ošetřili uzavřením českých vysokých škol, aby Češi jako národ neměli smýšlení raději žádné.

Jak okupantům s megalomanským vpádem do Ruska docházeli muži i síly, přišla jim i původně obtížná česká verbež vhod. „Dáme jim nažrat, ať makají, a až bude po všem, náležitě se jim odměníme“, sliboval mnohoznačně zastupující protektor Heydrich. Plány na odsun či zplynování Čechů odložil k ledu, náhle velebil zlaté české ručičky vyrábějící výborné kulomety.

Někdy z té doby se nám do dnešních dní zachovaly zvěsti o docela hodných pánech naší země s hákovým křížem, kteří s námi prý počítali do budoucna. A jejich holohlaví obdivovatelé ty báchorky rádi šíří dál a vtloukají je do hlavy nevěřícím „odpadlíkům.“ Sami se tak zbavují svého práva být svobodně smýšlejícím člověkem. Vůdce by se smál.

Než takovou budoucnost, život (či spíš smrt) v rasově i MYŠLENKOVĚ čisté (Třetí) říši, to milionkrát radši budu denně čelit problémům s našimi všemožnými menšinami. A budu o nich přemýšlet. Dokud člověk přemýšlí, nestává se otrokem.

Jan Krýsa

Taťka a taťka?!

Pojďme, zahrajem si na maminku a na tatínka.

A proč ne třeba na dva tatínky?

Protože je to nejen nenormální, dle někoho i nemorální, ale především v Česku přímo nemožné. Alespoň zatím.

Jestliže s registrovaným partnerstvím osob stejného pohlaví se naše společnost srovnala a téma přestalo vyvolávat emoce, proč se proti možnosti homosexuálních párů osvojit si dítě stále zvedá taková vlna protestů?

První z argumentů je už přece jen vyčpělý a pokulhává. „Dítě v takové rodině se stane rovněž homosexuálem“. Nesmysl, když orientace je vrozená.

Druhý argument už působí seriózněji. „Dítě převezme vzorce chování svých adoptivních rodičů“. To samozřejmě platí, ale pouze do určitého věku a zdaleka ne vždy. Jasně, dítě v rodině alkoholiků může chápat lahev rumu jako nezbytné vybavení tatínkova pokoje. Chlapečka či holčičku v italské domácnosti už jen tak nezaskočí letící talíř. A v ortodoxně věřící rodině se dítě před jídlem automaticky pomodlí. ALE: copak se to zhusta neobrací a nedopadá právě naopak? Jakmile dítě nabere vlastní rozum a začne formulovat své dospělácké názory, vybuduje si své ego často v přímé opozici vůči dosud neotřesitelné a jediné platné pravdě svých rodičů. Z prvního se stane člen ligy abstinentů, z druhého diplomat štítící se konfliktů a z posledního zbloudilá ovce své církve. Čili, žádný strach, dítě vůbec nemusí být po nás. Může všechno dělat právě naopak. Na potvoru svým rodičům.

Třetí argument říká, že dítě potřebuje mužský i ženský vzor. To každopádně. ALE: mají před očima oba své vzory děti z neúplných rodin, kterých je už pomalu většina? Naštěstí dítě nežije ve vzduchoprázdnu a najde si chybějící element jinde. Chybí-li doma táta, chlapec se identifikuje s učitelem, trenérem, strejdou, zkrátka s chlapem, který je po ruce. Bohužel, ne vždy je po ruce ten pravý, ale to už je úplně jiné téma. Každopádně mužský a ženský model rozdělení rolí se v dnešní době značně stírají, představa muže jakožto živitele a hlavy rodiny a ženy jako hospodyně je už poněkud zastaralá, takže mužský i ženský prvek ve výchově jsou již namixovány a dítě je přijímá bez větších rozdílů. Ano, ať si dítě váží svých rodičů, a je na nich, aby mu k tomu dali dostatečný důvod. Chlapec se jednou stane otcem a dívka matkou, ale to, zda náhodou on jednou nesáhne po vařečce a ona nezajde na fotbal, není vůbec dáno sexuální orientací jejich rodičů a může jim to být ostatně úplně fuk.

Poslední argument působí nejzásadněji. Připouští, že, dítě může mít i v homosexuální rodině hezké a milující prostředí, ale varuje, že společnost ho nepřijme a po nástupu do školy se může stát snadnou obětí šikany. Ano. Může se jí stát, a to stejně, jako všechny děti, které jakýmkoli způsobem vybočují z „normálu“. Děti příliš malé, tlusté, pihovaté, sociálně slabé nebo naopak třeba pronikavě geniální. Čili jako všichni jeho spolužáci. A do takové třídy musí nastoupit připravené.

Takže, milé děti, ať už je vaší rodinou maminka, tatínek, babička či třeba paní vychovatelka, nevěřte mu, že svět je zlý. Je jen takový, jaký ho přijmete. I s jeho odlišnostmi. A pak možná přijme i on vás.

                                                                                                                      Jan Krýsa

Tím, že článek vyjadřuje názor z liberální části spektra, může sloužit jako námět k diskuzi. Ať už na školách nebo kdekoli jinde. Nebraňme se názorům druhých a buďme schopní prezentovat ten svůj. O tom ostratně diskuze v demokratické společnosti je.

Podkategorie

Free Joomla! templates by Engine Templates