Vytisknout

Čechy (und Mähren) bez Čechů

Čechy und Mähren (bez Čechů)

Bílá síla zatím nezvítězila. Naštěstí pro nás všechny. Přestože se sympatizanti nedávno zákonem rozpuštěné Dělnické strany a jim podobní ohánějí zájmem národa, nevědomky či vědomě nahrávají těm, kteří český národ nemilují.

„Kdyby dopadla druhá světová jinak (tj.líp), nebylo by u nás místo pro barevné“, domnívají se holohlaví. Mají pravdu, ale ne úplnou. Nebylo by u nás totiž místo ani pro ně. Jen to nechtějí vědět, případně odmítají uvěřit, že by je jejich milovaný Vůdce neměl rád.

Nefanděme si. Vůdci Třetí říše jsme my Češi nestáli za psí štěk. Území protektorátu Böhmen und Mähren převzal pod „ochranu“, ale s dlouhodobým setrváním českého národa na něm nepočítal ani ve snu. Jak pravil jeden z jeho nohsledů, viceprezident „našeho“ zemského úřadu Schwabe, „problém českého národa vyřešíme pořízením asi sedmi milionů rakví“. Jenže, jak se nežádoucího národa zbavit, když nad ním drželo Německo oficiálně před světem ochrannou ruku? Sám Hitler se problémem příliš nezabýval, jeho pohlaváři totiž vyvíjeli horečnou aktivitu a předháněli se s návrhy konečného řešení české otázky za něj. Zpočátku samozřejmě přísně tajnými.

Nebyli by to důslední Němci, kdyby od slov nepřešli rychle k činům. Jedním z prvních kroků bylo rozšiřování českých vojenských pásem. Desítky měst a vesnic v jejich okolí byly vysídleny a do „zemí nikoho“ posléze pod záminkou podpory armády nastěhováni Němci. Ale to byl teprve začátek. Poté přišel plán oddělit Čechy a Moravu „germánským mostem“. Ostrůvky osadníků se měly rozšiřovat v linii sever-jih natolik, až nakonec splynou. Nenápadně, ale nezadržitelně. A aby se náhodou to, co zbude z Moravy, nakonec nespaktovalo s odtrženým Slovenskem, podobnou německou linii bylo vhodné umístit i v moravsko-slovenském pohraničí.

Se zbylými Čechy (a Moravany) se to mělo mít následovně. Rozdělit do čtyř kategorií. Rasově vhodní (bílá barva kůže nestačí,je třeba vykazovat znaky té jediné správné rasy árijské) a správně smýšlící (tzn. Němcům slepě sloužící) obyvatelé se asimilují (čili rozpustí) v Říši. Stanou se tak z nich Němci se zavrženíhodnou minulostí, o které jistě sami rádi pomlčí. Druhá kategorie, obyvatelé rasově nevhodní, ale správně smýšlící, co s ní? Humánním způsobem zbavíme možnosti mít potomky a necháme je pracovat pro Říši. Jaká čest! Třetí kategorii tvořili obyvatelé nevhodní rasou i smýšlením, ti půjdou rovnou do očistné lázně osvětimské.

Problém byl pouze s kategorií čtvrtou, rasově vhodnou, avšak svým smýšlením nepřátelskou. V tom se názory našich ochránců lišily. „Pošleme je někam na východ“, napadlo jedny. „Jenže,“, namítali druzí, „až východ dobudeme, co pak s nimi? Povstanou proti nám,“ varovali druzí. Otázka zůstala otevřená, Němci ji alespoň ošetřili uzavřením českých vysokých škol, aby Češi jako národ neměli smýšlení raději žádné.

Jak okupantům s megalomanským vpádem do Ruska docházeli muži i síly, přišla jim i původně obtížná česká verbež vhod. „Dáme jim nažrat, ať makají, a až bude po všem, náležitě se jim odměníme“, sliboval mnohoznačně zastupující protektor Heydrich. Plány na odsun či zplynování Čechů odložil k ledu, náhle velebil zlaté české ručičky vyrábějící výborné kulomety.

Někdy z té doby se nám do dnešních dní zachovaly zvěsti o docela hodných pánech naší země s hákovým křížem, kteří s námi prý počítali do budoucna. A jejich holohlaví obdivovatelé ty báchorky rádi šíří dál a vtloukají je do hlavy nevěřícím „odpadlíkům.“ Sami se tak zbavují svého práva být svobodně smýšlejícím člověkem. Vůdce by se smál.

Než takovou budoucnost, život (či spíš smrt) v rasově i MYŠLENKOVĚ čisté (Třetí) říši, to milionkrát radši budu denně čelit problémům s našimi všemožnými menšinami. A budu o nich přemýšlet. Dokud člověk přemýšlí, nestává se otrokem.

Jan Krýsa