Vytisknout

Adopce dětí i homosexuály

Taťka a taťka?!

Pojďme, zahrajem si na maminku a na tatínka.

A proč ne třeba na dva tatínky?

Protože je to nejen nenormální, dle někoho i nemorální, ale především v Česku přímo nemožné. Alespoň zatím.

Jestliže s registrovaným partnerstvím osob stejného pohlaví se naše společnost srovnala a téma přestalo vyvolávat emoce, proč se proti možnosti homosexuálních párů osvojit si dítě stále zvedá taková vlna protestů?

První z argumentů je už přece jen vyčpělý a pokulhává. „Dítě v takové rodině se stane rovněž homosexuálem“. Nesmysl, když orientace je vrozená.

Druhý argument už působí seriózněji. „Dítě převezme vzorce chování svých adoptivních rodičů“. To samozřejmě platí, ale pouze do určitého věku a zdaleka ne vždy. Jasně, dítě v rodině alkoholiků může chápat lahev rumu jako nezbytné vybavení tatínkova pokoje. Chlapečka či holčičku v italské domácnosti už jen tak nezaskočí letící talíř. A v ortodoxně věřící rodině se dítě před jídlem automaticky pomodlí. ALE: copak se to zhusta neobrací a nedopadá právě naopak? Jakmile dítě nabere vlastní rozum a začne formulovat své dospělácké názory, vybuduje si své ego často v přímé opozici vůči dosud neotřesitelné a jediné platné pravdě svých rodičů. Z prvního se stane člen ligy abstinentů, z druhého diplomat štítící se konfliktů a z posledního zbloudilá ovce své církve. Čili, žádný strach, dítě vůbec nemusí být po nás. Může všechno dělat právě naopak. Na potvoru svým rodičům.

Třetí argument říká, že dítě potřebuje mužský i ženský vzor. To každopádně. ALE: mají před očima oba své vzory děti z neúplných rodin, kterých je už pomalu většina? Naštěstí dítě nežije ve vzduchoprázdnu a najde si chybějící element jinde. Chybí-li doma táta, chlapec se identifikuje s učitelem, trenérem, strejdou, zkrátka s chlapem, který je po ruce. Bohužel, ne vždy je po ruce ten pravý, ale to už je úplně jiné téma. Každopádně mužský a ženský model rozdělení rolí se v dnešní době značně stírají, představa muže jakožto živitele a hlavy rodiny a ženy jako hospodyně je už poněkud zastaralá, takže mužský i ženský prvek ve výchově jsou již namixovány a dítě je přijímá bez větších rozdílů. Ano, ať si dítě váží svých rodičů, a je na nich, aby mu k tomu dali dostatečný důvod. Chlapec se jednou stane otcem a dívka matkou, ale to, zda náhodou on jednou nesáhne po vařečce a ona nezajde na fotbal, není vůbec dáno sexuální orientací jejich rodičů a může jim to být ostatně úplně fuk.

Poslední argument působí nejzásadněji. Připouští, že, dítě může mít i v homosexuální rodině hezké a milující prostředí, ale varuje, že společnost ho nepřijme a po nástupu do školy se může stát snadnou obětí šikany. Ano. Může se jí stát, a to stejně, jako všechny děti, které jakýmkoli způsobem vybočují z „normálu“. Děti příliš malé, tlusté, pihovaté, sociálně slabé nebo naopak třeba pronikavě geniální. Čili jako všichni jeho spolužáci. A do takové třídy musí nastoupit připravené.

Takže, milé děti, ať už je vaší rodinou maminka, tatínek, babička či třeba paní vychovatelka, nevěřte mu, že svět je zlý. Je jen takový, jaký ho přijmete. I s jeho odlišnostmi. A pak možná přijme i on vás.

                                                                                                                      Jan Krýsa

Tím, že článek vyjadřuje názor z liberální části spektra, může sloužit jako námět k diskuzi. Ať už na školách nebo kdekoli jinde. Nebraňme se názorům druhých a buďme schopní prezentovat ten svůj. O tom ostratně diskuze v demokratické společnosti je.

Vytisknout

Čechy (und Mähren) bez Čechů

Čechy und Mähren (bez Čechů)

Bílá síla zatím nezvítězila. Naštěstí pro nás všechny. Přestože se sympatizanti nedávno zákonem rozpuštěné Dělnické strany a jim podobní ohánějí zájmem národa, nevědomky či vědomě nahrávají těm, kteří český národ nemilují.

„Kdyby dopadla druhá světová jinak (tj.líp), nebylo by u nás místo pro barevné“, domnívají se holohlaví. Mají pravdu, ale ne úplnou. Nebylo by u nás totiž místo ani pro ně. Jen to nechtějí vědět, případně odmítají uvěřit, že by je jejich milovaný Vůdce neměl rád.

Nefanděme si. Vůdci Třetí říše jsme my Češi nestáli za psí štěk. Území protektorátu Böhmen und Mähren převzal pod „ochranu“, ale s dlouhodobým setrváním českého národa na něm nepočítal ani ve snu. Jak pravil jeden z jeho nohsledů, viceprezident „našeho“ zemského úřadu Schwabe, „problém českého národa vyřešíme pořízením asi sedmi milionů rakví“. Jenže, jak se nežádoucího národa zbavit, když nad ním drželo Německo oficiálně před světem ochrannou ruku? Sám Hitler se problémem příliš nezabýval, jeho pohlaváři totiž vyvíjeli horečnou aktivitu a předháněli se s návrhy konečného řešení české otázky za něj. Zpočátku samozřejmě přísně tajnými.

Nebyli by to důslední Němci, kdyby od slov nepřešli rychle k činům. Jedním z prvních kroků bylo rozšiřování českých vojenských pásem. Desítky měst a vesnic v jejich okolí byly vysídleny a do „zemí nikoho“ posléze pod záminkou podpory armády nastěhováni Němci. Ale to byl teprve začátek. Poté přišel plán oddělit Čechy a Moravu „germánským mostem“. Ostrůvky osadníků se měly rozšiřovat v linii sever-jih natolik, až nakonec splynou. Nenápadně, ale nezadržitelně. A aby se náhodou to, co zbude z Moravy, nakonec nespaktovalo s odtrženým Slovenskem, podobnou německou linii bylo vhodné umístit i v moravsko-slovenském pohraničí.

Se zbylými Čechy (a Moravany) se to mělo mít následovně. Rozdělit do čtyř kategorií. Rasově vhodní (bílá barva kůže nestačí,je třeba vykazovat znaky té jediné správné rasy árijské) a správně smýšlící (tzn. Němcům slepě sloužící) obyvatelé se asimilují (čili rozpustí) v Říši. Stanou se tak z nich Němci se zavrženíhodnou minulostí, o které jistě sami rádi pomlčí. Druhá kategorie, obyvatelé rasově nevhodní, ale správně smýšlící, co s ní? Humánním způsobem zbavíme možnosti mít potomky a necháme je pracovat pro Říši. Jaká čest! Třetí kategorii tvořili obyvatelé nevhodní rasou i smýšlením, ti půjdou rovnou do očistné lázně osvětimské.

Problém byl pouze s kategorií čtvrtou, rasově vhodnou, avšak svým smýšlením nepřátelskou. V tom se názory našich ochránců lišily. „Pošleme je někam na východ“, napadlo jedny. „Jenže,“, namítali druzí, „až východ dobudeme, co pak s nimi? Povstanou proti nám,“ varovali druzí. Otázka zůstala otevřená, Němci ji alespoň ošetřili uzavřením českých vysokých škol, aby Češi jako národ neměli smýšlení raději žádné.

Jak okupantům s megalomanským vpádem do Ruska docházeli muži i síly, přišla jim i původně obtížná česká verbež vhod. „Dáme jim nažrat, ať makají, a až bude po všem, náležitě se jim odměníme“, sliboval mnohoznačně zastupující protektor Heydrich. Plány na odsun či zplynování Čechů odložil k ledu, náhle velebil zlaté české ručičky vyrábějící výborné kulomety.

Někdy z té doby se nám do dnešních dní zachovaly zvěsti o docela hodných pánech naší země s hákovým křížem, kteří s námi prý počítali do budoucna. A jejich holohlaví obdivovatelé ty báchorky rádi šíří dál a vtloukají je do hlavy nevěřícím „odpadlíkům.“ Sami se tak zbavují svého práva být svobodně smýšlejícím člověkem. Vůdce by se smál.

Než takovou budoucnost, život (či spíš smrt) v rasově i MYŠLENKOVĚ čisté (Třetí) říši, to milionkrát radši budu denně čelit problémům s našimi všemožnými menšinami. A budu o nich přemýšlet. Dokud člověk přemýšlí, nestává se otrokem.

Jan Krýsa

Vytisknout

Děti o sobě na internetu prozradí vše a neuvědomují si důsledky

Děti o sobě na internetu prozradí vše a neuvědomují si důsledky, varují odborníci

Mladí lidé stále častěji poskytují citlivé osobní údaje do sociálních sítí a internetových fór, aniž by si uvědomovali, jaké to může mít důsledky.

„Osobní data dětí zveřejněná na internetu jsou často zneužita k nejrůznějším obchodním průzkumům. V horším případě si podle osobních dat děti na internetu vyhlídne nějaký pedofil,“ varoval komisař francouzského dozorového úřadu George de la Loyère.

„Ve Francii se snažíme formou různých reklam a akcí upozorňovat na možné důsledky zveřejnění osobních údajů na internetu,“ řekl komisař francouzského dozorového úřadu s tím, že mladí lidé často nepřikládají varováním dostatečnou pozornost. „I proto se snažíme osvětu o bezpečném chování na internetu zařadit do povinných školních osnov,“ dodal.

Mladí jsou poblázněni popularitou obyčejných lidí z nejrůznějších reality show.

„Mladí si často po vzoru nejrůznějších reality show myslí, že otevřený osobní život je pro ně nejjednodušší cestou, jak získat úspěch, zisk a popularitu. To je jeden z hlavních důvodů, proč se lidé nezdráhají prozradit na internetu prakticky cokoliv,“ řekla Hana Štěpánková, mluvčí českého dozorového úřadu.

Podle ní je možné děti zaujmout vhodně cílenými akcemi. „Ryba se nechytá na to, co chutná rybáři, ale na to, co chutná přímo jí. Proto je nutné oslovit cíleně každou věkovou kategorii zvlášť,“ dodala. Toho by chtěla Štěpánková docílit především různými hrami a soutěžemi.

Všichni odborníci se shodli, že v dnešní době již nestačí šířit osvětu o nebezpečích na internetu pouze mezi dětmi. Zaměřit se je podle nich nutné na rodiče i současnou legislativu.

Děti si chtějí na internetu najít nové kamarády

Podle statistiky agentury Cross Tab a společnosti Microsoft využívá 50 procent mladistvých internet k tomu, aby se seznámili s novými lidmi. Často ale ani nevědí, kdo na druhé straně sítě sedí.

Pouze 24 procent rodičů ví, že se jejich děti setkávají s lidmi, které poznaly na internetu. Ve chvíli, kdy se dítě má setkat s neznámou osobou z internetu, se přitom podle bezpečnostních odborníků vystavuje velkému riziku.

Seznam natočil video o nebezpečí na internetu

Jaké nebezpečí a nástrahy číhají na děti i dospělé na internetu? To vše je k vidění ve filmu pro kampaň Seznam se bezpečně. Unikátní projekt portálu Seznam.cz a jeho partnerů je založen na skutečných událostech, o kterých oběti ve snímku otevřeně hovoří.

Film varuje děti před nebezpečím na internetu.

V jednotlivých příbězích jsou ukázána rizika anonymního seznamování: příběh Andrey, která byla na schůzce naslepo znásilněna; nebo příběh malé Moniky, která si dopisovala s pedofilem. Co vše se může stát, pokud děti poskytnou své nahé fotografie, jaké to je být vydírán, a že jsou i případy, které bohužel končí tragicky.

Celý film je možné zhlédnout na stránkách www.seznamsebezpecne.cz , kde mohou lidé také nahlásit závadný obsah na internetu, nebo požádat odborníky o pomoc.

Rodičovské desatero bezpečnosti dětí na internetu

  1. 1.         Vyzvěte děti, aby si s vámi povídaly o tom, jak tráví čas na internetu. Bavte se na internetu společně s dětmi.
  2. 2.         Naučte děti věřit svým instinktům. Pokud je při pobytu on-line něco znepokojuje, měly by vám o tom říci.
  3. 3.         Jestliže děti navštěvují konverzační místnosti, používají programy zasílání rychlých zpráv (IM), videohry on-line nebo provádějí na internetu jiné činnosti vyžadující identifikaci uživatele pomocí přihlašovacího jména, pomozte jim toto jméno vybrat a přesvědčte se, že jméno neprozrazuje žádné osobní informace.
  4. 4.         Trvejte na tom, aby děti nikdy neposkytovaly svou adresu, telefonní číslo ani žádné jiné osobní informace, včetně toho, kam chodí do školy nebo kde si rády hrají.
  5. 5.         Naučte děti, že rozdíl mezi dobrým a špatným platí na internetu stejně jako v reálném životě.
  6. 6.         Ukažte dětem, jak mají respektovat ostatní uživatele on-line. Zajistěte, aby věděly, že pravidla slušného chování zůstávají stejná i při práci s počítačem.
  7. 7.         Zajistěte, aby děti respektovaly právo na vlastnictví ostatních v režimu on-line. Vysvětlete jim, že vytváření nelegálních kopií práce jiných lidí (hudby, videoher a dalších programů) je stejné jako krádež v obchodě.
  8. 8.         Informujte děti, že se nikdy nesmí setkávat s přáteli z internetu osobně. Vysvětlete jim, že nemusí být těmi, za které se vydávají.
  9. 9.         Poučte děti, že ne vše, co si přečtou nebo uvidí na internetu, je pravda. Vyzvěte je, aby se vás zeptaly, pokud si nejsou jisté.
  10. 10.       Kontrolujte činnost svých dětí on-line pomocí pokročilého internetového softwaru. Funkce rodičovské kontroly vám pomohou filtrovat škodlivý obsah, monitorovat weby navštěvované dětmi a zjišťovat, co na těchto webech dělají.

            Zdrojem tohoto článku je server Novinky.cz. Vřele doporučuji shlédnout výše zmíněné video. Velmi dobře zobrazuje nebezpečí vyskytující se v seznamování na internetu na příkladu skutečných příběhů mladých lidí. Holt internet není natolik bezpečný za jaký ho lidé běžně považují.

                                                                                              Lukáš Bílý

Vytisknout

Facebook

Facebook

 

            Vzhledem ke stále větší oblíbenosti a užívanosti mezinárodního webového systému zvaného facebook by bylo vhodné pro nezasvěcené přiblížit více tento moderní fenomén. Poměrně zajímavé skutečnosti o facebooku lze nalézt na www.wikipedia.cz . V následujících odstavcích naleznete stručný výtah informací o Facebooku:

Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými více než 200 miliony aktivních uživatelů (duben 2009) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do šedesáti čtyř jazyků.

Historie

Facebook byl založen Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další. Do konce roku se připojovaly další univerzity rapidním tempem. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...). Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé velké společnosti. Od 11. srpna 2006 se může připojit kdokoli starší 13 let. Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým sociálním sítím, například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace.

Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. V USA je Facebook jedničkou pro on-line sdílení fotografií s více než 60 milióny nahraných fotografií týdně. Společnost Facebook Inc. vydělává hlavně na reklamách na stránkách, které jsou přesně cíleny podle zájmů uživatele. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně.

Jméno serveru vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou.

Možnosti systému

Po registraci v systému má uživatel možnost vyplnit svůj detailní profil. Poté se může připojovat k různým sociálním sítím nebo skupinám a získávat nové přátele. Pokud jiný uživatel souhlasí s tím, že je váš přítel, můžete vidět také jeho profil. Systém umožňuje komunikaci mezi uživateli pomocí zpráv nebo diskusních fór. Další funkčnost obstarávají aplikace. Ty nejdůležitější pocházejí přímo z dílen Facebooku. Hlavní síla Facebooku je v propojenosti jednotlivých komponent, většina textu slouží jako hypertextové odkazy k dalšímu obsahu. Rovněž aplikací pro Facebook je už přes deset tisíc a s nimi má social networking hned jiný rozměr.

Fotografie (Photos)

Tato aplikace umožňuje sdílet fotografie mezi přáteli. Upload fotek je velmi pohodlně řešen přes aplet, pomocí kterého si přímo můžete vybrat fotky na disku, aplikace se postará o upload a zmenšení fotografií. Jedna galerie může mít maximálně 200 fotek, ale počet galerií na jednoho užvatele není omezen. Na fotkách můžete jednoduše označovat své přátele, kteří pak dostanou oznámení, že se na dané fotce nacházejí.

Videa (Video)

Tato aplikace je určená pro sdílení videa mezi přáteli. Jedno video může mít maximálně 1024 MB a může být maximálně 20 minut dlouhé. Videa se dají jednoduše prohlížet pomocí technlogie Flash a jako ve fotkách zde můžete "tagovat" svoje přátele.

Události (Events)

Tato aplikace je určena pro plánování událostí s vašimi přáteli. Umožňuje nastavit hodně podrobností o akci, zvát přátele na akce nebo akci udělat veřejnou. K akci lze přidávat další multimediální obsah.

Zeď (Wall)

Každý uživatel má v profilu The Wall, na kterou mu ostatní mohou psát vzkazy. Na Wall se dá vkládat i další multimediální obsah.

Dárky (Gifts)

Uživatelé si mezi sebou mohou posílat dárky, které představují pěkné vektorové obrázky. Jeden dárek stojí $1.

Bazar (Marketplace)

Bazar slouží k vkládání inzerátů, výměně a prodeji různých věcí. Tato služba je mezi uživateli velmi rozšířená.

Šťouchnutí (Poke)

Každý uživatel může své přátele jenom tak "šťouchnout". Je to funkce bez viditelného užitku, ač velmi oblíbená mezi uživateli. "Šťouchnutí" se interpretuje různě, především jako snahu o upoutání pozornosti. Existuje spousta podobných aplikací jako např. X Me dovolující libovolnou akci jako "Obejmutí"(Hug), "Polibek"(Kiss) nebo "Zlechtání"(Tickle). Další podobné aplikace dovolují uživatelům si mezi sebou posílat různé předměty jako různé druhy alkoholu (Booze Mail), rybičky v akváriu (My Aquarium) nebo třeba různé druhy mimozemšťanů (My Solar System).

Další aplikace

Aplikací je nepřeberné množství, zde jsou příklady, co třeba některé aplikace umí: Import RSS, různé druhy testů, mapka zemí, které daný uživatel navštívil, přání k Vánocům, různé hry, ...

Technické detaily

Jádro Facebooku je postavené na softwarovém balíku LAMP (Linux, Apache, MySQL, PHP). Systém ale používá mnoho dalších technologií jako AJAX, Java nebo Flash.

Pro tvorbu aplikací pro Facebook byl vytvořen jazyk FBML (Facebook Markup Language), který je extenzí HTML a zajišťuje konzistenci aplikací a bezpečnost. Je také možné používat upravený JavaScript pod názvem FBJS (Facebook JavaScript). Pro dotazy k databázi se používá FQL (Facebook Query Language).

Statistiky

Mark Zuckerberg, zakladatel a CEO

Aktivních uživatelů: 175 miliónů+

Průměr nových uživatelů za den: 250 000

Zhlédnuté stránky: Přes 65 miliard za měsíc

Vyhledávání: Přes 500 miliónů za měsíc

Největší země: US, Kanada, UK

Další země seřazené podle počtu uživatelů: Austrálie, Turecko, Švédsko, Norsko, Jižní Afrika, Francie, Hong Kong.

Pořadí v návštěvnosti na světě: 5.

Fotografie: 1.7 miliardy (průměrně 44 fotek na uživatele)

Problémy Facebooku

Problémy Facebooku vyplývají z koncentrace citlivých osobních dat a spousty aplikací, které k nim mají přístup. Aplikace může napsat kdokoli a poté data použít ke svým účelům. Facebook byl zakázán v některých pracovištích a školách pro sdílení nevhodného obsahu. Facebook je blokován například v Sýrii údajně z důvodu pomlouvání vládních autorit přes Facebook. Facebook také nechtěně umožnil pomocí aplikace Beacon ostatním přátelům zjistit, co daný uživatel nakupuje na internetu.

Obvinění z nezákonného nakládaní s osobními údaji uživatelů

Kanadská komise pro ochranu soukromí zjistila, že Facebook porušuje kanadské zákony o shromažďování osobních údajů, které si provozovatel ponechává i poté, co se uživatelé ze sítě odhlásí. Komise dala v červenci 2009 provozovatelům měsíční lhůtu na přijetí opatření ke změnám

Závěrečné shrnutí:

Díky tomuto fenoménu moderní doby je možno na mnoha počítačích celého světa najít téměř cokoli a s pomocí ostatních uživatelů je možno vyřešit jakýkoli řešitelný problém. Lze zde číst, nakupovat, vyřizovat korespondenci, učit se, hrát si a nespočet dalších možností. Pokud měl někdo do této chvíle strach z toho, že by počítač byl pro něj jen konzumentem času a peněz , nic by se z něj nedověděl a ani by mu nerozuměl, nechť nevěší hlavu a vyrazí vstříc hlubinám největší počítačové sítě 21. století.

Vytisknout

Hry jako lék

Hry jako lék

 

Bojové počítačové hry bystří zrak. Potvrzují to předběžné výsledky výzkumů. Ještě před šesti lety se tvrdilo, že počítačové hry zrak zhoršují. Současné výzkumy dokazují opak. Hráči počítačových her vykazují daleko lepší kontrastní vidění. Uvažuje se dokonce o tom, že počítačové hry by mohly pomoci při léčení tupozrakosti (amblyopie), která postihuje asi 3% západní populace. Účastníci pokusů museli hrát 50 hodin týdně a vykazovali pak zlepšení zraku i v době, kdy už vůbec nehráli.

Největší zlepšení vykazovali hráči bojových her, až o 43%. Hráči méně aktivních her si zlepšili zrak také, ale jen o 11%. Znamenalo by to, že tupozrakost lze odstranit i bez chirurgického zásahu či korektivních čoček pomocí počítačových her.

                                                                      (zdroj časopis 100+1 10/2009)

Tento článek je sice velmi zajímavý a spoustu nadšených hráčů počítačových her potěší, ovšem informace v něm obsažené neznamenají, že bychom měli vyměnit jakékoli formy sportovní či jiné aktivity za neustálé hraní počítačových her. Zrak nám sice hry možná podle nových výzkumů pomohou zlepšit, ovšem vztahům s okolními lidmi rozhodně nepomohou. Stále platí, že hraní her může být fajn je-li chvilkovým zahnáním nudy, ale fajn být nemusí vyměníme li virtuální svět za svět reálný. Holt jídlo na obrázku v počítači může vypadat skvěle, ale žaludek nezasytí.

 

Lukáš