Technostres

            Syndrom, který byl uznán jako další nemoc z povolání. Nejde o syndrom vyhoření, ale o neschopnost adaptovat se na sociální a technologický tlak. Člověk dnes bez nejrůznějších přístrojů nedokáže pracovat ani žít. Usnadňují život, ale také ho někdy dokážou pořádně zkomplikovat. Pro mnohé se technika stává zdrojem nočních můr.

            Termín technostres použil poprvé v roce 1984 americký psychoterapeut Craig Brod. Dnes je technostres běžně uznávaným problémem, kterým trpí obrovské množství lidí. Jde o patologický stav spojený s neschopností adaptace na přístroje používané v pracovním prostředí. Podle názoru psychologů tento stres může mít za čas dokonce vážnější důsledky než AIDS a rakovina. Prvním symptomem technostresu je úzkost. Projevuje se záchvaty hněvu, bolestmi hlavy, nočními můrami nebo trvalým odporem přijímat instrukce o chodu technických přístrojů nezbytných k práci.

            Podle výzkumů lidem nejvíc vadí pomalost softwaru, zamrznutí systému, ztráta dat, chyby v programování, spamy, dotěrné internetové reklamy a problémy s novými programy a příslušenstvím. Člověka se zmocňuje pocit bezmocnosti a frustrace. Internet je ze způsobů mezilidské komunikace nejvíce náchylný k agresivitě. Vytáčí uživatele třeba pomalým stahováním dat, situacemi, kdy se internetová stránka zablokuje a komunikace se přeruší až po chybné odkazy či informace.

            Odborníci používají k léčbě tohoto novodobého syndromu různé strategie. Jedna z nich vede k prostému zlepšení vztahu k přístrojům zaujmutím správné polohy, například správným držením těla při práci s počítačem a omezení doby práce s přístroji. Jiná strategie se zaměřuje na trénování asertivity pacienta vyvracením jeho představ o tom, že není schopen přístroj používat. Žádné zaručené postupy ale neexistují. Pro tento syndrom jednadvacátého století se zatím stále hledají účinná řešení.

                                                                       (Zdroj časopis 100+1 4/2010)

            Dnes v podstatě všechny obory lidské činnosti vyžadují využívání nejrůznějších přístrojů, přinejmenším počítačů. Starší lidé, kteří se s počítači během své předchozí pracovní kariéry nesetkali, mají nezřídka kdy strach ze zacházení s těmito přístroji, zdráhají se těmto zručnostem učit a tím snižují svou pozici na trhu práce. Naštěstí již povinná školní docházka na základních školách dává žákům možnost seznámit se se základy práce na počítači. To zvyšuje jejích orientaci v počítačovém prostředí moderní doby, ale také náchylnost k využívání počítačů jako zdroje zábavy. Běžnou praxí dneška se již stalo, že vlastní děti učí své rodiče zacházení s počítači a tím jim pomáhají odbourávání tohoto technostresu. Proto děti učte své rodiče zacházet s počítači a rodiče, vy se nestyďte své ratolesti o pomoc a radu požádat.

                                                                                              Lukáš Bílý